Jelikož let do Singapuru byl naplánován až na odpoledne, ráno jsme si přispali. Snídani obstaráváme na trhu s ovocem. Lahodné mango a sladké banány zapíjíme mlékem z kokosového ořechu (king coconut). Všeobecně trhy s ovocem a zeleninou v jihovýchodní Asii překypují rozmanitými exotickými druhy a zároveň čerstvost produktů můžeme často v Evropě jen závidět. Veřejnou dopravu na letiště ani nezkoušíme, protože kupovat zas a znovu celý minibus se mi nechce. Naopak za stejné peníze nás odveze babča a předá nám certifikát za zdolání hory v jednom dni. Na letišti mojí foukačku detailně lustrují. Sedíme přímo ranveje a okukujeme jedno letadlo, které je polepeno do nejrůznějších barev. Tím i poletíme. Při čekání se připojuji k internetu a první zpráva, co na mě vyskočí, informuje o pádu letadla společnosti Malaysian Airlines kdesi na Ukrajině. Vůbec nevím, jak se to přihodilo, ale my tady s nimi létáme. To už je druhé malajské letadlo za poslední rok. Holkám to raději neříkám. Bude dost času to sdělit v Singapuru. Jelikož se mi záda zhoršily, téměř dvouhodinový let absolvuji v částečném předklonu. Těžko letušce vysvětluji, že špatně mi opravdu není, jen se nemohu opřít. Singapurské letiště vyhlásila Světová letecká asociace jako nejlepší. Singapur je dokonalý protiklad špíny a prachu jihovýchodní Asie. Pokud máte i jen malou šanci se zde den dva zdržet, určitě to udělejte. Singapur je velkoměsto, ostrov i stát v jednom. I přes chvílemi podivuhodné státní zřízení se jedná o jednu z nejvyspělejších ekonomik Asie. Vedle finančních a obchodních center nalezne každý v Singapuru velké množství turistických atrakcí, kasin a v posledních letech také populární noční závod Velké ceny Formule 1.
Metrem jsme ani ne za půl hodiny v Koloniální čtvrti. Akorát se zde hodně staví a orientace je obtížnější. Navíc svůj batoh nesu v náručí, což je velmi nepohodlné. Verča mi vzala ke svému batohu i příruční tašku. Moc mi tím pomohla. Nejhorší totiž pro záda plné puchýřů je, jak se člověk potí. No jenže nepoťte se v poloze 1° nad rovníkem, kde i v noci je 29°C a vlhkost 85%. V hostelu dostáváme útulný pokojík i s klimatizací za vcelku slušné peníze. Singapur je v porovnání s Malajsií dost drahý. Ceny jsou sice stejné, ale za číslovkou místo ringgit přepište dolar s kurzem 13Kč (MYR za 6Kč).
Po třech týdnech neustále na rýži navštěvujeme Burger King. Podobné řetězce odcházím normálně obloukem, ale po stále stejném jídle to lze brát jako gastronomický zážitek. Už za tmy přijíždíme na ostrov Sentosa, ráj atrakcí a zábavy. Našim cílem je show s osvětlenými jeřáby. Přestože někteří zaměstnanci u metra na Sentosu nám tvrdili, že představení již bylo zrušeno. Zhruba 15 minut trvající světelná a vodní show se závěrečným ohňostrojem byla působivá, i když trochu kýčová. Příběh vypráví o dvou zamilovaných jeřábech, kteří v závěru se promění ve dvě bílé holubičky a společně odlétají. Na Sentose lze okusit spousty občas netradičních aktivit. Kromě běžného skydivingu, atrakcí Universal Studios i plavání s delfíny nebo žraloky spojené s jejich krmením. Noční procházkou po ostrově v příjemném klimatu zakončujeme poklidný den.
Málokdo by možná hledal v Singapuru indickou čtvrť, která se nachází společně s čínskou čtvrtí severovýchodně od centra. V jedné z ulic dokonce nacházíme českou restauraci nabízející kachnu s knedlíkem. Indická čtvrť hýří všemi barvami. Máme štěstí a jsme svědky velké púdži v jednom z hinduistických chrámů. Polední pauzu si děláme ve Fort Canning Parku. Nádherně upravené záhonky a různé druhy zahrad jsou tady samozřejmostí. V Singapuru platí přísné zákony a zcela s nimi souhlasím. Například za odhození odpadku či vyplivnutí žvýkačky na zem hrozí pokuta 1 000 singapurských dolarů. To ze země činí jednu z nejčistších v Asii. Nehledě na perfektně upravené parky někdy i s eskalátory! Ulicí Hill Street a New Bridge Road s krátkou pauzou u parlamentu přicházíme až k chrámu Buddhova zubu. Teda kdyby v každém chrámu Buddhova zubu měl být alespoň jeden jeho zub, tak byl Buddha asi krokodýl. Nádherná chrámová zlatá výzdoba v každém zatají dech. Po chvilce bloudění nacházíme potřebný bus a jedeme do ptačího parku Jurong, kde kupujeme kombinovaný lístek také na noční safari. Park je domovem pro více než 8 000 ptáků a většina žije v otevřených voliérách, kde se může každý návštěvník volně pohybovat. V průběhu dne se také v parku koná i několik show. Expozice jsou doplněny i o vodní živočichy – krokodýli, želvy… A propos želvy, jednu jsme pozorovali a zdála se nám nějaká divná. Nemýlili jsme. Jenže želva nebyla divná, ono jí bylo dost špatně od žaludku, jak jsme záhy viděli :-)
Bohužel metro v této části města zatím neexistuje a autobusy nespojují od sebe dost vzdálené zahrady. Před branou se tedy táhne dlouhá fronta na taxíky. Dnes pravděpodobně nemožné nějaký získat pro sebe. Zkoušíme popojít na hlavní silnici a stopnout nějaké taxi. Asi po 20 minutách nám zastaví a řidička silně gestikuluje, abychom rychle nastoupili. Cestou nám vysvětluje, že zastavením na nevyhrazených místech si koleduje o vysokou pokutu. My zase hlídali cenu před nasednutím. Obecně singapurská ZOO je nejlepší hodnocenou na světě a svého jména dostála i při nočním safari, které se z části absolvuje pěšky a z části se zahrada projede speciálně upravených vláčkem. Hodiny tu utíkají jako minuty.
Ráno si trochu přiležíme, pokoj bez oken je k tomu jako stvořený. Jako první byla naplánována návštěva orchidejové zahrady. Orchidej totiž Singapurci prohlásili za svoji národní květinu. Jenže ani ne po 400m se musím s bolestmi zad vrátit na pokoj. Myslím, že na cestách vydržím docela dost, ale toto bylo opravdu za hranicí. Nejvíc mě štve, že to kazím holkám. Do zahrad jdou tedy beze mě a já se pid klimatizací snažím dát dohromady. Odpoledne se cítím lépe a poposkakováním po klimatizovaných nákupních centrech se scházíme na nábřeží. Centrum města je nazdobeno a dokončují se přípravy na vojenskou přehlídku při oslavách národního dne Singaporu, který připadá právě na dnešní den, na 19. července. V ulicích se tančí v národním oblečení a vše hýří barvami. S děvčaty se rozdělujeme na nábřeží, protože chci zkusit navštívit Balet under the star. Balet probíhá v zahradě Fort Canning, kde se sedí na trávníku a Singapurci to brali jako jeden velký piknik. Takové hromady jídla snad ani nelze sníst. Baletní výkony v úpravě Labutího jezera rozhodně chválím. Jen ze začátku jsem si nemohl zvyknout, že chlapi jsou často menší než baletky. V evropském baletu takřka nemožné. Jenže jak jsou asijci malého a drobného vzrůstu, není se čemu divit. Po představení udělám kolečko po osvětleném přístavu až k slavnému hotelu Raffles, který na střeše disponuje bazénem a noc stojí nejméně 750 singapurských dolarů. Procházím kolem botanický zahrady a vychutnávám poslední okamžiky nasvětleného Singapuru. Po ranní agonii se zády se situace během několika hodin diametrálně změnila. Dokonce si mohu po 5 dnech lehnout na záda v posteli.
Další den absolvujeme dlouhý přesun do Kuala Lumpur. Trochu bloudíme při hledání správného lokálního busu pouze na hranice s Malajsií. Samozřejmě jsme si mohli zaplatit přímý dálkový ze Singapuru, ale částka je třikrát vyšší než přestoupit na hranicích a platit většinu cesty v ringgitech. To bychom nebyli ani my, abychom neporušili nějaká pravidla. Ráno nezbyl čas na snídani a v singapurských autobusech se nesmí striktně nic konzumovat. Už asi tušíte, co následovalo. Nevědomky za přítomnosti několika pohoršených spolucestujících pořádáme gastronomické hody. Na hranice přijíždíme docela rychle, abychom přidali již 18. razítko do pasu (ještě 3 přibydou). Na celnici v Singapuru měly holky docela strach, co mě zase tak zpovídá. Situace vypadla následovně. Úředník si bere pas a dlouze listuje, pak upřeně zírá na tvrdou kartičku s osobními údaji, zase zuřivě listuje a položí tu nejnemožnější otázku, jaká by vás napadla. „Are you Petr Čech?“ V ten moment nevím, jestli jsem zbláznil nebo se mám začít smát. Ten bambula si myslí, že chytám za Chelsea, a začne mi vyprávět, jak velký je fanoušek Chelsea. Vždyť Čechovi nejsem vůbec podobný? Možná jsem mu měl dát autogram, ale odpovídám, že jsem Čech nikoliv však Petr :-) Je potřeba vrátit úder na druhou stranu a ukazuji mu v telefonu společnou fotku s Čechem z olympiády v Londýně. Asi mu způsobují poloviční infarkt a chce, abych mu sjednal návštěvu kabiny. To už mám toho špásování dost a uklidním ho, že udělám maximum :-D Hlavně už bouchni do pasu razítko!!! Malajská strana proběhne o poznání rychleji a s jedním kratším přestupem jedeme autobusem dokonce s polohovatelnými sedadly. Po pěti hodinách jízdy přesedáme v Kuala Lumpur na vlak a ubytováváme se opět v Petalingu.
Zbylý den a půl šmejdíme po KL. Bohužel návštěva mostu spojující dvě budovy Petronas Tower nevyšla kvůli omezenému provozu z důvodu rekonstrukce. Navštívíme národní památník, mešitu, zahradu, do které lezeme přes sjezd čtyřproudé dálnice. Malajci jen nevěřícně kroutí hlavou, když se ptáme na cestu pěšky a nechceme využívat taxi. Utrácíme poslední ringitty v čínské čtvrti a vymýšlíme, co ještě podniknout. Málem bychom zapomněli. Nesmíme vynechat Batu Caves, kam se každý snadno dostane příměstských vlakem ani ne za hodinu. K vápencové jeskyni vede 275 schodů kolem zlatě natřené sochy hinduistického boha Murugana. Po cestě si každý musí dávat veliký pozor na všudypřítomné drzé makaky, kteří ukradnou, co tlapek poberou. Uvnitř se nyní staví pravděpodobně nějaký hinduistický svatostánek. Počkejme si, co z toho vznikne. Batu Caves pro nehinduisticky zaměřeného člověka přinese mimořádný zážitek v podobě přírodních krás doplněné o vzácné druhy fauny. Při návratu na nádraží se stupňuje okolní mlha a začíná štípat v očích. Ona to totiž není mlha, jak zjišťujeme, ale kouř z nedalekých lesních požárů. Už abychom byli raději na letišti. Noční let do Istanbulu vypadá jako menší párty a tak úplně čerství vystupujeme v 5 ráno v Turecku na Atatürkově letišti.
Okamžitě jedeme do centra a hned z rána s minimálním počtem turistů navštěvujeme postupně Modrou mešitu (mešita Sultan Ahmed) a Hagia Sofia neboli chrám Boží Moudrosti postavený císařem Justiniánem I. Nevynecháváme ani Sulejmanovu mešitu postavenou na jednom z istanbulských kopců. Mešita byla zbudována jako ukázka vrcholného osmanského díla. Čtyři minarety s celkem 10 balkóny mají symbolizovat, že Sulejman byl desátým osmanským sultánem a čtvrtým padišáhem od dobytí města. Celodenní procházku zakončujeme na istanbulských bazarech. Nejprve ochutnáváme všemožné baklavy, turecké medy a sušené ovoce na Egyptském trhu na břehu Bosporu u Galatského mostu a poté se přesouváme na Grand Bazaar s více jak 4000 obchůdky a krámky. Původně jsme přemýšleli o zpátečním taxíku na letiště, za který si ovšem řekli 50 lir za osobu. No to ne, tramvaji to sice trvá hodinu, ale žetony nás stojí hen 7 lir. Když slušně odmítneme, div se s námi nepopere. Nerozdmýcháváme zbytečný konflikt a naskakujeme do tramvaje. Tentokrát letadlo odlétá na čas a my po necelých 3 hodinách přistáváme po měsíci v Praze.