Po několika dnech strávených na jižním a západním pobřeží jsme se přesunuli zpět do hor do druhého největšího města ostrova Kandy. Návrat sem měl jednoduchý podtext, navštívit největší buddhistickou slavnost v Asii a po Khumbamele druhý největší náboženský festival - Esala Perahera. Celé veselí trvá devět dní, ale nejbujařejší oslavy jsou posledních pět dnů tzv. Randolí Perahera. Tyto dny vždy od 19:30 prochází průvod složený až ze 4 000 tanečníků, bubeníků a akrobatů. Dále přes 100 slonů zahalených do tradičních ručně vyšívaných látek. Průvod se skládá z pěti různých procesí. Každé vychází z jiného chrámu a je zasvěceno jinému bohu. Jako první vždy kráčí procesí zasvěcené Buddhovu zubu v čele se sloním králem Maligawou Tusker, který nese repliku schránky se zubem. V těsném závěsu pokračují průvody z Náthovy, Višnovy, Kataragamovy a poslední z Pattinniny svatyně. Začátek a konec je ohlašován mohutným výstřelem z děla. Rej barev a ohlušující hudby trvá přes 3 hodiny, než projde starým městem, kde se po stranách ulic tísní desetitisíce lidí. Bohužel je také vidět velký strach bezpečnostních sborů z možných útoků ze strany Tamilů během slavnosti. Důkladně se tak kontrolovali pouze srílančani. Turisté mohli pobíhat, jak se jim chtělo. Kandy je bohužel také místem hojného výskytu podvodníků všeho druhu. Všeobecně nejhorší po celém ostrově jsou řidiči tuktuků. Jsou schopni tvrdit, že vámi hledaný obchod nebo ubytování, které stojí třeba jen 50m za nejbližším rohem, je vzdálené 2km. Jen abyste využili jejich předražených služeb.
Z Kandy jsme udělali jednodenní výlet do Královské botanické zahrady v Peradeniyi a sloního sirotčince v Pinnawale. Botanická zahrada se rozkládá téměř na 150 akrech půdy a roste zde více jak 10 000 stromů. Mezi nejzajímavější části patří orchidejová, japonská, květinová a bylinková zahrada. Pro Evropana je velmi atraktivní také zahrada koření s ukázkou například stromu muškátového květu, kardamonu, skořice, vanilky, řebíčku a mnoho dalšího. Zhruba za hodinu jsme se ze zahrady dostali až do Pinnawale. Spíše než o sloní sirotčinec se jedná o zoo, kde chtějí extrémně předražené vstupné. Nicméně lze slony pozorovat při koupeli od místních chatrčí farmářů, ke kterým lze dojít přes pole obilí a rýže.
Postřehy na okraj - Na silnici se tady dá potkat skutečně cokoliv. Třeba transport slonů je tu celkem běžná záležitost. Slon se pouze naloží na korbu mezi ocelové tyče, dostane dostatek dobrot a už se jede. Dobré je, když vás tohle začne předjíždět na silnici :-)
Občas tu vidíme i opravovat nebo dokonce stavět nové silnice. Nejzajímavější na tom všem je, že na nich pracují v drtivé většině ženy. Celkem tady platí ale rovnoprávnost. Ženy jsou běžně třeba i u policie.
Banky to je taky kapitola sama pro sebe. Klasické směnárny tu téměř nejsou, a když si jde člověk vyměnit do banky, běhají kolem něho 3 úředníci. Podepíše se asi 10 papírů a pak odněkud se přinesou peníze. U východu se pak div nesalutuje ostraze, která je vybavená brokovnicí s prstem stále na spoušti. A to i na té nejmenší pobočce, kde snad ani peníze nemají. Když si vzpomenu na security u nás, jak vypadají vtipně, tak tady přejde ihned humor.
A to už je rozloučení se Srí Lankou a čtvrteční večerní přesun na Maledivy, který byl docela rychlý. Letadla přistávají na uměle vybudovaném ostrůvku 10 minut plavby lodí od hlavního a jediného města Malediv Male. Vystoupení z letadla po schůdkách není nic neobvyklého, ale pobíhat volně kolem stojících letadel při přechodu do letištního terminálu není úplně časté :-) Při odletu jsem zažil poprvé, aby s Boingem 777-300 (s malými letadélky to je běžné) jel po přistávací dráze až nakonec (pak už je jen moře), tam se na malém prostoru otočil o 180° a šel s letadlem prudce nahoru. Asi krátká dráha :-)
Noční Male není nic úžasného, ale alespoň mají otevřeno všude skoro do půlnoci. Akorát se mě neustále zmocňoval zvláštní pocit malosti uprostřed oceánu. Jeden z největších ostrovů lze obejít hodně pomalou chůzi asi za hodinu. Nakonec jsme si ustlali v síti (místní lavička) v parku u moře. Nicméně nás ve dvě hodiny ráno vyhnal déšť zpět na letiště. Ráno jsme během 4 hodin přeletěli do Dubaje, která nás přivítala 39°C ve stínu. A pro jistotu mají všude překlimatizováno na 20°C, takže se okamžitě na nás srážela vlhkost. Naštěstí jsme měli lístek na nejvyšší budovu světa Burj Khalifa koupený předem a tak jsme ušetřili 375 dirhamů. Tak velký je rozdíl mezi koupí online a na místě. Při kurzu zhruba 7Kč za 1 dirham to není zanedbatelné. Další kroky směrovali k hotelu Burj al Arab, který zrovna nebyl nejvíce nasvětlený. Vše nám ale vynahradili fontány u Dubai Mall. V Dubai Mall se dají strávit hodiny pouhým procházením. V nákupním centru se také nachází bruslařský ovál, vodopád nebo obří akvárium. Ve Spojených arabských emirátech je zkrátka možné cokoliv ;-) Nyní už nás čeká pouze cesta zpět do Prahy.
Toto je poslední text z cestování po Srí Lance a zastávkách na různých místech Asie během přeletů. Snad nebyly články nejhorší a trochu se líbili ;-)